Zkušenosti s dětským vozíkem Burley

Pokorní jezdí s Bárlíkem i v zimě na skialpech

Vloni v lednu se nám narodil syn. Začali nám povinnosti dříve nevídané a zároveň jsme se nechtěli vzdát našeho koníčku – pohybu v přírodě. Známí již měli vozíček za kolo, proto jsme se i my rozhodli pro Burleyho, odpruženého, pro dva neboť nechceme zůstat jen u jednoho potomka. Vozíček jsme nejprve testovali na silnici za kolem, postupně jsme přidávali i lehčí terén. Za kolem to byla paráda, člověk si brzy zvyknul jak na pohyb vozíku za kolem, tak i na jeho šířku na cestě a tím i odstup od obrubníků. Ze začátku junior seděl v miminkovníku, od 15 měsíců sedí ve vozíku bez něj.
Na dovolenou s sebou většinou nebereme kočárek, ale vezmeme vozík s předním kolečkem. Do vozíčku se vejde jak syn s veškerou výbavou (plíny, jídlo i náhradní oblečení), tak i nějaké menší zavazadlo pro rodiče. Dítě je chráněno před hmyzem, před sluncem, deštěm, může pohodlně sedět a sledovat okolí. Na procházky např. v lese je vozík Burley ideální společník.
Přišla zima a tak jsme si půjčili od známých lyžařský set. Napadlo trochu sněhu a jelikož jsem vášnivý lyžník, vyrazili jsme s vozíkem do stopy. Musím říct, že požitek to není, ale člověk se unaví, zalyžuje si a navíc je i s rodinou. Jen do prudších stoupání to moc nejde, přece jenom váha vozíku i s potomkem Vás táhne zpátky pod kopec. Většinou jsem na lyžích bruslil, můj otec zkoušel vozík i na klasiku a pokud nebyl větší kopec, neměl s ním problém. Troufl jsem si zapřáhnout vozík i při skialpovém šlapání na Lysou horu, samozřejmě po asfaltové cestě. Výšlap byl v pohodě a sjezd po cestě také, vozíček sice trochu vybočoval, ale když se člověk drží na uzdě, nepřevrhne se. 
Absolvovali jsme tak už bezpočet cyklovýletů, jízd na běžkách (v Rakousku jsme byli centrem pozornosti místních – nikdy to zřejmě neviděli) a také pěších túr v lehkém, někdy i těžším terénu. Dokážu si představit i bruslení na kolečkových bruslích s vozíkem vepředu.
Co by se mohlo změnit je uchycení vlaječky v držáku. Po jízdě přes nerovnosti se vlaječka vždy sklopí v držáku. Nevypadne, ale neudrží se vztyčená. Ocenil bych také nějaký blatník, kryt před dítě v případě jízdy na kole za mokra v létě. V této situaci je slída vytažená nahoře (jinak by se syn ve vozíku uvařil) a od zadního kola šplíchá voda event. písek, drobný štěrk do vozíku. Další věcí je polohování zad. Teď, když už pro syna nepoužíváme miminkovník, je trochu nepohodlné, když ve vozíku usne. Za jízdy musí být připoutaný, a proto ho nelze usadit do vodorovnější polohy, tudíž mu při spánku „padá“ hlavička. Když ale používáme vozík místo kočárku, se spaním není problém, vyplníme úložný prostor, odepneme zadní stěnu a syn leží pohodlně. Zatím jsme si vždy nějak poradili, ale možná by polohování zádové opěrky mohlo být řešeno jinak.
Závěrem mohu říci, že bych si Burley vozík koupil znovu, značku bych rozhodně neměnil. Jsou i jiné, které jsme na cestách potkávali, ale buď jsou až moc „vystylované“ a malé nebo příliš široké. Zkrátka Burley je tak akorát.

Honza